Mně přijde, že spokojenost je taková novodobá meta. Ještě tak před sto lety se nikdo na fotografiích ani neusmíval. Asi chtěli lidi spíš ukázat něco jiného než jen spokojenost. Kdo doopravdy ty lidi jsou, jaký mají život, to má tolik vrstev a projevů, spokojenost je jen jedna z nich. Nebo možná trvalá spokojenost horší než nespokojenost. Nebo ještě jinak, že nás charakterizuje to, s čím jsme nespokojení, nesmíření. A nakolik jsme ochotni se spokojenosti vzdát. Někdy ke třicitce jsem si s hrůzou uvědomila, že už se chci mít jen dobře, prostě mít spokojený život. Ideály mládí ty tam.