Maminka věří, že speciální péče při nemoci vede k tomu, že se dítě naučí uměle vyvolát lítost a dělat ze sebe chudáčka, aby tu péči mělo i běžně. A chudáčkovství maminka nesnáší ze všeho nejvíc, takže se s nemocí nepojilo nic než běžný režim, ale s povinností ležet ve dne ve svém pokoji. To mi teda vůbec nevadilo, tak jsem se snažila být nemocná, co to šlo, ale moc se mi to nedařilo a většinu školních roků jsem končila s 0 zameškanými hodinami.

Kuriózní je, že jak maminka stárne, tak se ukázalo, že chudáčkovství ji vadí jen u jiných, ale sebe nechává litovat a obsluhovat bez rozpaků a velmi ráda. Že je třeba být na slabší co nejtvrdší, to platilo jen, když byla při síle, ale když není, tak se rázem změní narativ. Co jí tehdy obtěžovalo u babiček, dědečků i nemocných dětí, to dělá rázem sama a ani si neuvědomuje, že je to úplně o stejné, jen se jí změnil náhled na věc. A tak jí posluhujeme a nepřipomínáme to.