Já jsem asi nijak moc nemarodila, protože nemám žádné extra vzpomínky. Pamatuju měření horečky, vaření čaje a podávání piškotů, když jsem neměla na nic chuť - čaj s piškotama mám spojený s nemocí. A pak taky mléko s medem, když jsem chraptěla. Alpu na cukr, ale to jsem odmítala. Buzení na antibiotika. Mamka se mnou došla k doktorovi, pak mi bylo blbě a chtěla jsem jen ležet a spát. No a když už mi bylo lépe, tak jsem si užívala, že nemusím do školy.
Často jsem i simulovala, abych se mohla ulít ze školy a mamka se mnou lítala po doktorech.
Já byla od dvou let v jeslích, v pěti letech sama v lázních, pak ve dvanácti devět měsíců opět... takže na nějaké rozmazlování od maminky jsem nebyla zvyklá a stavěná. Ale maminka se starala, to zase jo.
Marodila jsem ráda, protože jsem nemusela do školy, byla pěkně sama doma, nikdo neotravoval a mohla jsem si dělat co jsem chtěla.
Ale je fakt, že někdy bych se vybodla na práci, zalezla do postele a nechala se trošinku opečovávat. Ale to se asi nestane. I když jednou jsem to udělala, byla jsem hrozně pracovně a životně unavená, došla k doktorce, trošku zasimulovala a týden odpočívala, jako bych byla nemocná.
Teď už nemarodím, naposledy před 24 lety, jen si o tom sním.