Základ je mít štěstí. Pak asi zdraví, ale to už je sporné, protože spokojeně žijí i nezdraví lidé. Důležitý taky je být naživu, alespoň osmdesát let.
No a pak už ke spokojenému životu potřebuje každý něco jiného.

Já zjistila, že ke spokojenému životu potřebuju mít iluze. Zejména o lidech. A od té doby, co jsem je ztratila, žiju nějak nespokojeně. Naštěstí ztráta iluzí byl zdlouhavý a plíživý proces, takže jsem prozatím prožila většinu spokojeného života. A s tím zbytkem už si nějak naložím.
Další věc kterou potřebuju ke spokojenému životu je svoboda. Jak vnitřní, tak vnější. Abych si mohla žít co nejvíc po svém, tak jak je mi libo.
Potřebuju mít někoho, kdo mě obejme, pohladí a pochová.
Potřebuju mít kolem sebe přírodu a zvířata.
Potřebuju mít dostatek peněz, abych nestrádala a měla zajištěné základní (i vyšší) životní potřeby.

Protože jsem tohle všechno tak nějak po celý život měla, byl můj život doposud spokojený.