Přidat odpověď
Ambiciózní ve smyslu podávání výkonů a soutěžení s ostatními jsem také nikdy nebyla, ale na druhou stranu jsem vždycky věděla, co v životě chci a co nechci. A nějak přirozeně jsem k tomu směřovala a neuvažovala jsem o tom, že by to mohlo nevyjít. A vyšlo.
S přibývajícím věkem jsem čím dál vděčnější a pokornější, když si uvědomím, jaké jsem měla štěstí.
Za spokojený bych svůj dosavadní život klidně označila, i se vším, co se nepovedlo a co mě trápilo, trápí, co si výčítám.
Globálně vzato jsem dostala hrozně moc.
A jsem velmi vděčná za své nastavení ke spokojenosti, protože někdo by na mém místě spokojený nebyl a měl by nutkání usilovat o víc.
Předchozí