U nás to při nemoci bylo něco jako kombinace u Staré Husy, Angrešta a Půlky. Nemoc se vnímala jako slabost, vada a komplikace pro ostatní a pátralo se, čím si to kdo zapříčinil a pak se mu to vyčítalo. Takže třeba zánět močáku byl jistě od toho, že jsem si někde venku sedla na studené schody, i když mi to zakázali a tak následoval trest, že jsem se celé léto nesměla koupat, aby se to nezopakovalo a že si to mám pamatovat. Kašel byl zase z ulítání nebo pití studeného a po nějaké nemoci s kašlem nebo angíně jsem se nesměla půl roku ani dotknout zmrzliny. A k tomu se u nakažlivých nemocí řešilo, že nakazím mladší sestru, která měla slabší imunitu. Tak jsem se snažila každou nemoc co nejvíc utajit a přecházet, abych se vyhnula výčitkám a dlouhým omezením a i jsem si tím tu imunitu asi posílila. Od nějakých 12 let už jsem skoro nemocná nebyla. Ale mám sama u sebe k nemocem podobný vztah, tak je přecházím a různé chronické záležitosti ignoruju a k doktorům chodím co nejmíň.