Když to shrnu, tak ty se od pondělí do pátku staráš o svou domácnost, děti, nemocného tatínka a chodíš do práce. Víkendy trávíš u přítele. On od pondělí do pátku kromě práce nedělá nic a víkendy tráví s tebou. Bez tvých dětí. Kdy se jim věnuješ pořádně? Kdy máš možnost někam je vzít? Ve všední den na takové věci není čas.
Kde máš prostor sama na sebe? Na svůj odpočinek, na svoje zájmy, na svoje přátele?
Něco podobného jsem měla taky. Jeden týden s dětmi v Praze, další s přítelem 40 km za Prahou. Stěžoval si že je celý týden sám doma a že mě vidí málo. Stejně jako ten tvůj tenhle nechce být u mě, protože u něj je to pohodlnější, lepší vybavení, nemá rád město atd. Děti problém nejsou, ale všichni se do mého pidi bytu nevejdeme.
Tak jsem se mu snažila vyjít vstříc a jela jsem za ním i v týdnu kdy jsem měla doma děti. Pro mě neuvěřitelný záhul, protože to cestování sebere hrozně času a energie. Nemám auto, do práce od něj mi to trvá dvakrát tak dlouho než ode mě. Neměla jsem čas na nic dalšího. Děti jsem z celého týdne viděla jen 3 dny a to vlastně jen tak hodinu, dvě večer. Moje domácnost umírala, dělala jsem jen ty úplně nejnutnější věci na které zbyla energie po práci, protože o víkendu jsem nikdy doma nebyla. Ani jeden za celý rok!
Vzdala jsem to. I kdyby ten chlap byl nejlepší na světě, nechci se uštvat. Chci se věnovat věcem co mě baví a které mám ráda.
Odmysli si těch 10 let a zamysli se jak váš vztah vypadá teď. Je to to co chceš? Je ochotný on něco změnit a přizpůsobit se tobě?