A co takhle zakázat rodičům se třeba přestěhovat. Aby se jejich rozbolavělý potomek mohl kdykoli a v jakémkoli věku nastěhovat zpátky do svého dětského pokojíčku. Rozvody bych taky zakázala, nové partnery už úplně, protože pak z toho potomci mají galymatyáš a nevědí ke kterému z rodičů se vrtnout, když je zle.
Tupá možná jsem, ale zrovna do těch zmíněných vztahů vidím hodně dobře a hodně detailně a ano je mi z nich často až blivno.
Když se pětatřicetiletý rozbolavělý potomek ksichtí před ledničkou, protože mu maminka nabídla pět jídel a on by si zrovna dal nějaké šesté. Když sedmdesátiletá máma maká po nocích, aby za svého synáčka platila alimenty. Když nešťastný čtyřicetiletý synáček připraví své blízké rodiče o bydlení a nadále je využívá a ždíme co to jde... a tak dále.
Dospělý, opakuji dospělý, člověk si většinou umí poradit i bez rodičů a nemusí využívat jejich milující náruče až do smrti. A domov má dospělý, opakuji dospělý, člověk dávno někde jinde.
Jenže spousta Matek by ty svý děti nejradši uvláčela na pupeční šňůře až do hrobu.