Přidat odpověď
Teď jste mě donutily zamyslet se nad tím, jak jsem prožívala prostředí mých škol. Vůbec nijak.
Gympl mě nebavil - pokračování základky. Jediný štěstí bylo, že jsme měli ty nedávno zmiňované ZVOP, tudíž jsem nemusela maturovat z matiky. Po prváku odešla má nejlepší kamarádka, ještě ze základky, protože propadla. Navíc už jsem neseděla u okna. No nějak jsem se s tím popasovala. Jednou za mnou přišli do školy dokonce policajti, protože jsem šla jednou na procházku s cikánem. Ve svým volnu, strašný. Jednou tam třídu oblejzal ředitel a koukal, zda někdo nemá pramínek delších vlasů vzadu za krkem. Nová vlna se za komančů netolerovala, víme.
Na další školu jsem jezdila do Prahy, kterou nemusím. Vstávala třeba ve tři ráno, jela autobusem, autobusem, metrem, autobusem. Stála hodinu v pět ráno na zastávce. Odjížděla od čtyřměsíčního kojence. Jednou, když jsem se vrátila, byl v nemocnici. Když jsem se učila na závěrečné zkoušky, byl v nemocnici.
Na další školu jsem odjížděla několik let víkend co víkend od muže, který tenkrát jezdil domů... jen na víkend. Navíc z musu, protože školu jsem musela mít kvůli práci.
Takže za těchto okolností mi fakt bylo jedno jaký jsou kde záchody.
Všechny školy jsem úspěšně dokončila, s kolektivem nějak vyšla, kantoři mě měli v oblibě, rodina vydržela, já vydržela a o to jde.
Já chápu, že některý lidi jsou rozmazlený. Ale nerada bych, aby to byli všichni lidi.
Předchozí