Ve 13, kdy se u mě rozhodovalo, kam dál, jsem neměla představy žádné, dokonce ani co nechci - povolání, zaměstnání, obživa... pro mě nebylo vůbec téma. Jak malá jsem chtěla být Vinnetou a pak učitelka, obojí mě včas pustilo (pár měsíců jsem tedy pak učila, ale to byla spíš náhoda). Šla jsem na gympl, který vybrali myslím naši - fakt nevím, jak to probíhalo, mně to tenkrát bylo jedno, ale pravda je, že jeden gympl byl ještě blíž - možná nebral z osmičky, byli jsme nějaký přechodový ročník, kdy se už dalo jít z 8, ale většina šla do devítky. Co si pamatuji velmi barvitě je jediná chyba, kterou jsem udělala u přijímaček.
Gympl byl správná volba, zaměření nemám žádné dodnes, pár let před důchodem. Začátek pracovní kariéry jsem strávila jako pedagog volného času dětí a mládeže - z tábora na tábor v zimě v létě, víkendovky, kroužky, soutěže... v podstatě prázdniny za (malé) peníze.
Pak jsem porodila dvě děti a o své vůli jsem si sedla do té teplé kanceláře