Dobrý večer, s přítelem jsme (nebo byli jsme) spolu rok a půl. Teď jsme ve fázi rozchodu, protože máme oba jinou představu o dalším vývoji vztahu. Já bych totiž ráda plnohodnotný partnerský život, společnou domácnost... Já jsem rozvedená, mám dvě děti. Partner neměl nikdy dlouhodobější vztah, jen pár krátkých. Žil si vlastně dvacet let sám pro sebe. Bydlíme od sebe cca 30 min. cesty autem. Do teď dojížděl 4x až 5x týdně ke mě. A zbytek týdne byl u sebe, s kamarády a řešil si své aktivity. Od začátku vztahu věděl, že bych ráda časem společné bydlení, společný život. Bylo mi řečeno, že čase by toho měl být schopný, ale to se zatím nestalo a teď mi přiznal, že doufal, že si na tento způsob soužití časem zvyknu, pro mě to ale není, chtěla bych normální rodinný život. V poslední době si hledal záminky, aby mohl i v dny kdy měl být u mě, mohl jet k sobě za kamarády do hospody.Což mě hodně zamrzelo a dala jsem mu na vybranou, že buď bude postupně malými krůčky přesouvat svůj život ke mě nebo ten vztah ukončíme. On to vzal jako nátlak a po dlouhém váhání a přemýšlení mi sdělil, že nás má moc rád, ale že to nedokáže a rozejdeme se. Já jsem z toho nešťastná, moc mi chybí i dětem a dávám si za vinu, že jsem ho do toho dotlačila, ale na druhou stranu, pokud by mě opravdu miloval, tak by se pro mě snažil něco změnit. Prosím o váš nadhled a názory, jestli jsem neudělala chybu.