Říkám tomu, že stádovitost škodí všem, individuálnost prospívá.

Moje dítě ve 3 letech nemluvilo, ale umělo "číst a psát". Zcela přirozeně, bez jakékoli drezúry. První mail poslal ve 3 letech a 4 dnech (načež jsem mu koupila jeho první notebook, aby mi nelezl do pracovního a neposílal maily klientům)

V rámci společného "čtení" knížek začal brzo prostě místo na zvířátka a autíčka ukazovat na číslice a písmena. Pro něj nebyl rozdíl, jestli ukáže na kravičku a já řeknu - "kravička, bů", nebo na písmeno a já řeknu "A".

Nejdřív jsem říkala jen "číslo" a "písmeno", ale strašně brzo mu to přestalo stačit, bylo vidět, že nechápe, proč by písmeno mělo být i A i P... Tak jsem holt říkala A, P, 9, 3...

Miloval auta, na těch se naučil barvy, písmena a čísla na SPZkách a názvy aut (celá slova), prostě když viděl napsané ŠKODA (tak řekl "kuku" - mluvit holt neuměl, škodovka byla "kuku", nemusel vidět to auto, stačilo nápis ŠKODA a věděl, že to je "kuku", protože holt to bylo na autech, já jsem x-krát řekla "to je auto Škoda"). Do zologický jsme chodili 3/4 hodiny přes parkoviště, protože jsme si museli pojmenovat každý auto, jakou má barvu a značky na SPZce (a zvednout, aby viděl, jaký má interiér) - rozdíl mezi žirafou a slonem ho nezajímal, ale "pp" (peugeot) od "kuku" poznal spolehlivě.

Nikdo ho nedrezíroval, prostě ho to bavilo, sám si ukazoval a vysloveně dával najevo, co mu nestačí ("četli" jsme knížku a on ukazoval na čísla stránek, tak mu nebudu vykládat, že na to je malý a že si má ještě 2-3 roky počkat).

A některý děti holt už v první třídě nepoznají 1 od 8. A těžko z toho vinit rodiče...

Každý školní zařízení, ať školka nebo škola, tak holt musí přistupovat (by mělo) rozdílně k takovým i takovým dětem. Drezurovat někoho něčím, na co není připravený, je stejná blbina, jako cíleně brzdit rozvoj tam, kde je ten mozek už na to zralý.