" Kdo tam byl? A co ste tam dělali?" - když jsem byla někde s kámošema. A tak jsem si vytvořila systém, jak nakrmit rodiče žádoucími informacemi, aby měli lid a neotravovali furt dotazy.
Jinak podle mě jsem měla nejhorší hlášky já, ale brzy jsem pohcopila, že to nikoho doma nezajímá.

Nesnášela jsem akorát: To si neber. To zničíš. Nejdeš na módní přehlídku. Atd.

Zoufale jsem toužila po nějakém fajn oblečení, bohužel jsem měla k dispozici dvoje poděděné manšestráky s vypadanými vroubky a 2 sepraná trika a občas se mi máma snažila vnutit nějakou přešitou sukni po předcích. Novou věc jsem asi občas měla, ale pouze do školy a hned sundat. Naštěstí pak začal boom sekáčů, jely jsme s kámoškama někam za Prahu do haly, kde jsme se složily na jeden velký černý pytel za 90 Kč a nacpaly ho oblečením...

Pak asi máma pochopila a koupila mi 1 džíny 1 podprsenku (předtím jsem si ustřihla a přešila těsné tílko na bolerko).