My jsme si s maminkou vždy potrpěly na pěkné oblečení. V mém raném dětství na nás šila babička, která byla švadlena, potom jsme si našly šikovnou švadlenu, která byla schopná ušít nám cokoliv jsme si vymyslely, byla rychlá a poměrně levná. V pubertě jsem díky tomu měla krásné oblečení, i když jsme neměli známé, kteří by nám schovávali podpultovky v obchodě s oděvy. Občas mi někdo z maminčiných nebo tátových kolegů přivezl nějakou módní novinku z Polska nebo Maďarska, do NDR jsme to měli daleko, tam jsme nejezdili. A v Tuzexu jsem si koupila akorát džíny. Ale je pravda, že já jsem chodila oblečená vždy slušně, nikdy jako vandrák. Na svoje outfity ze 70. let moc ráda vzpomínám.