Za nás si mohl, kdo chtěl, udělat úkoly v družině. Mně to maminka zakázala, že to mám pak nahrabané, proškrtane apod. Je pravda, že já se odjakživa nejlépe soustředím, když jsem sama, ve škole jsem se snažila toho co nejvíc pochytit, zapamatovat si a porozumět tomu, doma jsem si to pak procvičila v klidu a víc se nad tím zamýšlela. A zas jsem nebyla tak uvědomělá, abych se to učila sama od sebe, takže když jsem musela ten domácí úkol udělat, bylo to pro mě přínosné. Zas jsme těch úkolů neměli tolik, něco z češtiny, z ruštiny nebo z matematiky, nikdo po nad nechtěl domácí úkoly z přírodopisu, fyziky nebo zeměpisu.
A co se týče pětek, tak já dostala jedinou pětku na prvním stupni, když jsem se zapomněla naučit vyjmenovaná slova po s. Byl to pro mě takový šok, že je umím dodnes jak když bičem mrská a pamatuju si tu hrůzu taky dodnes. Ale je pravda, že pokud někdo dostává pětky jak na běžícím pásu, tak je mu to asi fuk.
A to stejné, pokud za někoho dělají domácí úkoly rodiče nebo je z rodiny, pro kterou škola není priorita, tak ty úkoly stejně dělat nebude.
Ještě jsem tu četla, že některé děti nemůžou dělat domácí úkoly, protože mají kroužky. No, pardon, ale wtf? Kroužky mají být ve volném čase, za odměnu, až potom, co děti splní své školní povinnosti. To stejné jsou různé domácí práce. Pro normální rodinu je prioritou škola, od konání domácích prací jsou tady v prvé řadě rodiče. Tím nechci říct, že děti nemají doma pomáhat, ale až po splnění všech povinností do školy. Už nejsme v 18. století, aby děti v prvé řadě pracovaly na poli nebo hlídaly mladší sourozence.