Já jsem klidně děti ze školy kvůli koníčkům omlouvala. Vystoupení, soutěže v době výuky byly běžně.

Domácí úkoly děti dělaly, ale třeba když je paní učitelka zadala na podzimní prázdniny, kdy dítě odjíždělo od středy do neděle se skautem pryč, tak jsem neváhala a na třídních schůzkách vysvětlila, že to byl pro nás problém. Od té doby na prázdniny a na víkend nikdy úkoly nezadávala.

Já to taky nedělám, i když si pamatuju, že ve své první 1. třídě jsem měla pocit, že vánoční prázdniny jsou strašně dlouhá doba a nějaké procvičování jsem jim dala. Ale efekt to nemělo, stejně jsme pak museli opakovat a znovu "nastartovat", takže pak už jsem to nedělala a vyšlo to nastejno.

A jako dítě jsem si domů úkoly nenosila. V prvních dvou třídách jsme je dělali v družině, později jsem je dělala ještě v hodině, kdy byly zadané, nejpozději o přestávce po. Smysl pro mě neměly žádný, jen jsem si netroufla je neudělat.