Já si nemyslím, že ruština je obecně lehčí. Ale ty základy jsou, protože je to jazyk nám příbuzný, dítěti se v něm v těch začátcích snáz orientuje. A protože je nutné nejdřív zvládnout azbuku, tak se i pomaleji postupuje než třeba v té němčině, kde neznalost písma nebrzdí čtení a psaní. To vše nahrává dětem, které musí ten cizí jazyk přežít ty tři roky, kdy ho musí mít. Proto si ho ty děti, resp. jejich rodiče, volí.

Další důvod je, že se neplete s angličtinou. Pletení s češtinou nehrozí, když je čeština rodný jazyk, spíš že je tendence užívat česká slova tam, kde se nevybaví ruské. Naopak komplikace při učení angličtiny a němčiny zároveň, kdy jde o dva cizí jazyky, tedy dítě má z obou jen základy a ty jazyky jsou si hodně podobné, jsou velmi časté. A opět je to mnohem těžší pro někoho, kdo bojuje i s angličtinou, takže když se mu do toho přimíchá něco dost podobného a přitom od základu náročnějšího, což němčina je, zkomplikuje to učení obojího. To u ruštiny nehrozí, nenaruší to ani češtinu, ani angličtinu.

Pro dysgrafiky je náročné psaní v jakémkoliv jazyce, ale většinou nemají problém číst, rozumět, mluvit, takže zvládnout to, co se pro ZŠ u druhého cizího jazyka očekává. Písemnou složku právě u těch základů lze snadněji nahradit.
U dyslektiků je to obecně náročnější, protože tvarově podobná písmena z azbuky jim mohou ještě víc zkomplikovat to, s čím mají potíže, ale zase ta obecná podobnost angličtiny a němčiny také není zanedbatelná.

Já se učila ruštinu, němčinu i angličtinu 4 roky, z toho němčinu i angličtinu současně, a to bylo peklo. Neumím ani jedno, ale když na mě někdo promluví, tak ruštině rozumím nejlépe, i když od výuky toho jazyka u mě uběhla nejdelší doba. Z němčiny jsem sice zvládla odmaturovat, ale 30 let jsem ji nepoužila, takže jsem ji zapomněla. No a angličtina, ač je nejvíc kolem mě, je pro mě stále nezvládnutelná, neuchopitelná.