od včerejška přemýšlím, jak vlastně čtu a nejsem si jistá
myslím, že sice čtu slova, ale v duchu je rozhodně neformuluju do slov, ale do pojmů... stejně jako při poslechu, se mi text převádí do něčeho podobného filmu, je to částečně vizuální a částečně emocionální sled vizí, které se propojují a překrývají... takže nemám problém číst takové ty "rozbité" texty se záměnou písmen, nahrazováním číslicemi, ale zároveň si ten jev uvědomuju a vidím ho, stejně jako obvykle vidím překlep nebo hrubku... čtu obstojně i texty zrcadlové nebo vzhůru nohama, u krátkých textů si to teda občas ani neuvědomím (typicky třeba i sloganu, značky, jednoslovného pokynu a podobně)
a taky tedy rozlišuju čtení pracovní (rychločtení), čtení studijní (tam se soustředím opravdu na všechna písmena ve slovech) nebo pro zábavu (tam občas oči a mozek přeskočí zbytečná výplňová slova)
čtení nahlas mi problém nedělá, pokud jde o beletrii, jinak mě nudí a nutí zrychlovat, protože mám pocit, že informaci nesděluju dost rychle, oči a mozek už je na konci sdělení, ale pusa sotva v půli