mě taky moje staré já neděsí, jen mě občas rozesměje (škodolibým smíchem)
já o sobě vím, že jsem tak nějak rozpolcená osobnost a co jeden den hájím, dokážu druhý den napadat, málo věcí vidím černobíle a občas se v diskuzi nechám strhnout k zapálenějšímu boji, než jak realitu vnímám, takže v tématech, kde se názorově pohybuju v neutrálu, dokážu v diskuzi obhajovat krajní postoj pro obě strany... záleží na tom, jaký kontext se zrovna zasadí... no a zpětně mi to přijde komické a občas bych se s chutí pustila do debaty s vlastními staršími názory taky obvykle vycházím z aktuálního nastavení a život holt neustále mění ty kulisy kolem a odkrývá další a další detaily, které mě nutí přehodnocovat... jako základní hodnoty mám už po léta neměnné, jen ten úhel pohledu se holt neustále posouvá