Rose, předně děkuju za upřímnost.

Co myslíš, mám já nějaké právo být něčeho zastáncem, obhájcem, když něco vidím jako nedorozumění? Nebo by bylo ideální, abych byla výhradně pasívním příjemcem zpětných vazeb?

Píšeš, čemu nevěříš a co je dle tebe nesmysl. Proč já nemůžu napsat, čemu naopak věřím a co je klidně možné, že se stalo? Kde je respekt?

Já už jsem příliš stará na to, abych se měnila podle potřeb a přání lidí, kterých si kolikrát ani nevážím a nijak nevšímám. Jsou vlastnosti, které jsou mi prostě bytostně vlastní. Např. pronásledování Zufi nepochopím fakt nikdy

Jediná diskuze, kterou jsem rozložila, byla ta loňská letní. Byla jsem tehdy v extrémní situaci (covid, chřipka dvou kmenů, atb na zánět pohrudnice). Potom si přečteš "obhajuješ sexuální násilí, to ses asi z vlastních dvou zkušeností nevyhrabala bez následků, přizdisráčko" a už to jede...to úmorné kolečko. Někdo na to za takových okolností nemá Vzal to čert, jako zkušenost to bylo podnětný.

Píšeš, že občas do starých diskuzí nakoukneš. A děsí tě, co tam píšeš. Někdo reagoval, že to má taky. Překvapilo mě to.

Tak jsem tento týden vlezla do pár starých debat (např. Libikem založené téma věnované Monty ale i jiné, dva roky staré). Já bych všechno, co jsem tehdy napsala, napsala i teď. A to mi babi vyčítá mou měňavost.