Já mám důchod vyšší, než hrubý plat, který jsem měla, když jsem si v 54 našla novou práci. A jak jsem byla ráda, že jsem tu práci po půl roce marného hledání vůbec dostala!
Moje babička myslím neměla vůbec žádný důchod, do práce chodila jen za války, kdy bylo totální nasazení, jinak na černo šila a před válkou také a ještě předtím pomáhala dědečkovi v kuchyni v restaurací, kterou si pronajímal. Jako třináctiletá musela odejít ze školy a nastoupit do továrny na vojenském uniformy, kde se naučila šít a pak dělala služku v rodině bohatých Židů, kde se naučila perfektně německy. Ale téměř nic se jí asi nezapočítávalo do odpracovaných let, takže byla jakože v domácnosti ( i když s dědečkem se fakticky rozešli hned po válce) a maminka ji živila, a ona za to mamince vedla domácnost.
Jak se tady psali, co babičky dělaly, tak ta moje se od mých tří měsíců o mě starala a k tomu vařila, nakupovala, prala, uklízela, a k tomu šila a hodně háčkovala a pletla. Taky moc ráda četla. Na televizi se moc nedíval, měli jsme ji ostatně až od r. 1964 a ona v r. 1967 zemřela. Ale hodně poslouchala rozhlas, hlavně u toho háčkování a pletení. Pamatuju se, jak jsme každý den dopoledne chodily spolu nakupovat. Tehdy ještě nebyly samoobsluhy, tak jsme obcházely pekařství, mlékárnu, masnu, zeleninu, pak jsme vařily a po obědě jsme chodily do parku, já si tam hrála s dětmi a babička si na lavičce vychutnával cigaretu a povídala si s ostatními babičkami a maminkami. A pak si pamatuju, jak přišli naší z práce, babička jim uvařila kafe a pak všichni společně poslouchali v obýváku gramofon. Měli jsme spoustu desek, některé ještě takové rozbitné z první republiky.