No, a proč se nezajistili?

Já neznám v osobní rovině nikoho, kdo by tupě spoléhal na stát... (Samozřejmě - klientských příběhů znám dost, ale to si nemyslím, že je standard)


i moji prarodiče (i praprarodiče) v klidu dožili ve vlastním rodinném domě a stačil jim (v té době běžný) důchod. Moje matka je taky na důchod solidně zajištěná + makala od skončení rodičáku doteď v jedné firmě, důchod má slušný a když bude chtít, může pořád pracovat třeba na půl úvazku ještě, normálně má taky barák v osobním vlastnictví...

Stejně tak tety, strejdové...

VLastně mám jen jednu tetu, která žije v nájmu, ale normálně to zvládá ze svýho platu a počítám, že bude i z důchodu. Myslím, že by jí ani nenapadlo, aby jí někdo ještě sponzoroval. Jezdí i na výletu, do wellnesu...

Stejně tak tchýně i všechny "tety" a strejdové z mužovy strany.
Neznám absolutně ani jednoho důchodce, který nějak "trpí". Všichni bydlej ve vlastním, někdo s "mladýma", ale většinou sami (většinou jen blízko mladých).

Nikdo z nich nepočítal s tím, že by ho měl v důchodu "živit" stát, jasně důchod mají, celoživotně zasloužený, ale nikdo nefňuká, že chudáček si za celý život nestačil nic pořídit, nic nemá, ani korunku našetřenou... A to (z naší bio rodiny) nemá nikdo ani VŠ, pracovali normálně - jako sestřička, kuchařka, v zemědělství... Z mužový rodiny, tam je VŠ lidí víc, to připouštím, ale stejně většina nemá ani VŠ, pracovali normálně. Všichni si zvládli pořídit nějaký dům nebo aspoň byt. Každej má nějaký úspory. I moje matka, která byla od 29 let samoživitelka s třema dětma, má vlastní dům... Ostatní taky měli 1-3 děti, normálně je vychovali, živili, pracovali na běžných pozicích za běžný platy... a stejně jsou přiměřeně zajištění.

Fakt si nemyslím, že je to "nemožný", nebo že lidi jsou chudáci, co celý život spoléhali na to, že jim v důchodu dají takový důchod a/nebo i státní dávky, aby jim stát zaplatil nájem, komplet péči a nadstandardní život...A teď že by byli v šoku, že se "pravidla mění za pochodu".

Nebo že by se fakt měli hůř než o generaci starší důchodci.

V naší generaci zas každej druhej má nemovitost navíc, pro děti nebo na investici, pronajímá a z toho platí hypotéku... Vlastně by mě zajímalo, kolik takových "fňukavých" důchodců v reálu znáte a jestli je jejich sociální situace skutečně nezasloužená a nějaká tragická...

(Já osobě se v dospělosti měla nejhůř na vysoké + chvilku po vysoké, to jsem fakt i jako bezdětná počítala každou korunku. Určitě jsem na tom byla v té době hůř i než moji seniorní prarodiče, kteří sice žili velmi skromně, ale z vlastní vůle - stylu života, pořád ale bydleli ve vlastním baráku, měli i svoje hospodářství, dva důchody...) A tak se bojím, že to bude čím dál tím víc - že podstatně hůř na tom budou bývat jiné skupiny, než "chudáci důchodci".

Pořád si prostě myslím, že drtivá většina lidí by si měla poradit bez pomoci státu. Podpora státu by měla být opravdu buď pro problematické/dočasné životní situace (přiměřeně dlouhá=krátká nezaměstnanost, rodičák) nebo pro MENŠINU lidí, kteří si fakt sami na život nevydělají (dlouhodobě nemocné, pečující...).

Aby lidi třeba radši pobírali příspěvek na bydlení,místo aby se přestěhovali do levnějšího atd., to podle mě nedává logiku ani to nebude dlouhodobě udržitelné. Kdyby se o tom víc mluvilo, co všechno a komu se platí ze státního rozpočtu, to by bylo jiné haló. A proč by pronajímatelé zlevňovali, když nájem stejně každýmu druhýmu platí stát? Nájemníci jsou jen průtokový ohřívač peněz ze státního rozpočtu k majitelům bytů (a to jsou často velký společnosti, vlastnící stovky-tisíce bytů). Třeba Heimstaden Czech vlastní přes 40 000 bytů v ČR, v drtivé většině bydlí nájemníci, a to často ti sociálně slabší, pobírající příspěvky na bydlení...