Strašně ráda vzpomínám, nejen na dětství, ale i na mládí, hlavně na 4 roky na gymnáziu, to byla nejhezčí doba mého života. Rodiče už nemám 32 a 15 let, ale nejradši vzpomínám na dětství s babičkou, tu jsem měla nejraději. Táta se mi vůbec nevěnoval, buď byl nemocný, nebo pracoval. Maminka taky chodila do práce a jinak byla strašně nervózní, hodně na mě křičela. Babička byla milá, laskavá, klidná, nikdy na mě nezvedla hlas, nikdy mě neuhodila. Když umřela, bylo to, jako by mi umřela maminka, zhroutil se mi svět. Každý den na babičku vzpomínám.