Přidat odpověď
Lenko, já asi tím, jak jsem ve své podstatě hrozně líná a ještě jsem v dětství a mládí nemusela dělat žádné domácí práce, neměla jsem jiné povinnosti než školu, která mi bez větší námahy celkem šla a měla jsem tedy spoustu volného času na flákání, tak jsem měla pocit, že s narozením dítěte jsem jen zavalená povinnostmi a prací. Já tedy považovala za práci i vycházky s dětmi, protože to prostě byla povinnost. Asi v dnešní době, kdy se tolik nedbá na řád a disciplínu, bych to tolik nehrotila, ale já jsem si tehdy myslela, že to musím dělat přesně podle knihy Naše dítě a kdybych to tak nedělala, tak bych svoje děti nevratně poškodila. Kromě toho se tehdy musely denně prát, věšet a žehlit pliny, připravovat svačinky a příkrmy, vařit obědy, žádné skleničky nebyly, denně jsem v ruce prala dupačky a košilky, protože jsem jich neměla tolik, abych naplnila pračku, k tomu dvakrát denně vycházky na čerstvý vzduch, příprava Sunaru taky nebyla tak jednoduchá jako dnes, nasypat a protřepat, bylo třeba to pořádně míchat, vyvařovat láhve a dudlíky, k tomu samozřejmě úklid bytu, nákupy, praní našeho prádla, žehlení, vaření jídla pro nás. To všechno s cca 4 hodinami spánku. Měla jsem pocit, že jsem naprostý otrok. Hrozná doba!
Předchozí