Ježiš "Naše dítě"! Zabijácká kniha. Já měla tedy k dispozici již devadesátkové všemožné a uklidňovalo mě, že začasté doporučuje každá něco jiného, takže cokoli s dětmi (ne)dělám, je podle některé to nejlepší

Dětství jsem měla pestré, od mimina hlídaného sousedkou babičky přes týdenní jesle a školky, doplněné fajn rodiči a prarodiči a v neposlední řadě o kousek starším bratrancem, který mě přibíral (fasoval?) na výpravy klukovské partičky od mých cca 3 let (jako 5letý dostal céres, že jsem se dost zle potloukla na tříkolce někde cestou po vsi...).
Později vodácký oddíl, který do značné míry určil celý můj další život, hodnoty...

Dobré to bylo a vzpomínám docela ráda.