Mně to připomenulo, jak dcera dostala za trest se z Kytice ve 2. třídě naučit tu titulní báseň: Zemřela matka, do hrobu dána, siroty po ní zůstaly...

Odmítl jsem to, 6e je to moc morbidní, mělo to dohru. A když se to trochu rozvolnilo, resp. už se s tím učitelem řešily jiné věci ve třídě a bavili jsme se o tom s naším milým zástupcem a třídním druhého dítěte, tak jsem navrhl, že příště by se děti mohli učit třeba:

Učitel Voříšek dávno již pod drnem
choulí se v hrobečku v kabátku chatrném.

Z básně Má školní brašnička, od J. Cimrmana. Zástupce se chechtal, div že katedru neporazil. Dcera pak ze školy odešla, ale kluk ji dodělal.

Celý text ze hry Dobytí Severního pólu

Má školní brašnička

Má školní brašničko s penálem dřevěným,
s tebou jsem chodíval zeleným osením.

V tobě jsem nosíval většino jedničky
k radosti tatíčka, k radosti matičky.

Učitel Voříšek dávno již pod drnem
choulí se v hrobečku v kabátku chatrném.

Má školní brašničko s penálem dřevěným,
jak se ti, Voříšku, jak se ti odměním?

Vše, cos mě naučil, předám teď národu,
semínka z brašničky vydají úrodu.