Na vesnici, kde máme chalupu, v uváděném období nejezdili. První popelnici tam zavedli až "lufťáci" (což jsme my byli taky, ale s prababičkou v chalupě, oni koupili chalupu po někom, čili už bez původních rodáků. Co šlo, se pálilo (ale třeba u nás se nikdy nepálily plasty apod. ani pak po revoluci). Nepotřebné se shazovalo do takové rokle, ale pravda je, že tehdy toho nepořebného bylo opravdu minimum, jednak se vše schovávalo, včetně ohnutých hřebíků, a použivaly se i věci, které se dnes vyhodí (naštípnutý hrnek apod.). My děti jsme se v tom pak ještě hrabaly a hledaly podklady.

Samozřejmě pak se ty ohnuté hřebíky a pytle starých hadrů stejně vyhodily při generačních obměnách v chalupách, ale to už bylo kam.

Dnes jsou v téže vsi dva společné kontejnery (na papír a plast) a kdo si zaplatí popelnici, má ji před domem. A třeba mí rodiče (chalupáři) ji nemají dosud, oni prostě mají toho odpadu opravdu minimum a odvážejí ho. Bea Johnson by nad nimi zajásala. Ale opět platí, že jednou...bude třeba vyházet ty fakt nepotřebné věci "na někdy".