Suť do polní cesty se sype stále, alespoň se cesta zpevní

Ještě jsem si vzpomněla ze svého už dětství, kolem roku 89, pocházím z malého městečka asi 5tis. obyvatel, měli jsme městskou skládku přímo ve městě, hned za posledními domy, cedule o konci města byla až za skládkou.
Já ji moc nevyužila, byla jsem malá, ale skládka byla plná dětí a můj děda byl skládkový sběratel, našel dost ikonických věcí. Vybavuji si velkého nafukovacího slona od Libuše Niklové, různé panenky, nábytek a hlavně kolo ukrajina, na tom ještě dlouho jezdil. Babička z něho šílela.

Ta skládka byla zvláštní tím, že to byla bažina s pramenem, traduje se, že se je tam zasypaný tank a mnoho zbraní z konce války. Ale dle mého kecy, zbraně věřím, zbraň občas v městečku někdo vykope, naši když v devadesátkách stavěli, také jednu vykopali.
Dnes je zasypaná a na jejím místě stojí dílna, byl kolem toho boj, kromě odpadků za mnoho desetiletí tam rostly chráněné květiny a žili vzácní obojživelníci, ale vzhledem k rozsahu skládky to asi vyklidit nešlo.