skotská vysočina - naprosto úchvatná krajina, fotky se ani nedají ukazovat, vypadají jak upravené v photoshopu, vyšlo nám krásné počasí, připadala jsem si jako v pohádce... jestli existuje nebe, vypadá to tam právě takhle...
a pak istanbul - to je moje město, tam asi patřím... když jsem vystoupila z letadla, a nadechla se, měla jsem pocit, jako bych se vrátila domů... to teplo, vůně, atmosféra - nikdy nikde jsem necítila tak silné souznění s místem... takže buď odsud máme kořeny a ozval se hlas krve nebo je to tím, že to je velmi podobné jako v libyjské derně, kde jsem pobývala ve věku kolem jednoho roku a istanbulská atmosféra vyvolala tyhle dávno zasuté vzpomínky a prazážitky... každopádně něco naprosto mimo mé racionální vnímání