A stane se opravdu i to, že někoho dokážete rozjíst?

Babička taky po druhé mrtvici ztratila polykací reflex, ale nerozjedla se a stejně za pár týdnů v nemocnici umřela. Je fakt, že přístup tam (ale to už je víc než 15 let) byl podobně tragický, roznesli tácy s jídlem, pak je (nedotčené) zase posbírali a to jídlo opravdu nebylo (pro nepolykacího pacienta) vhodné. Chodila jsem tam (nebo někdo z rodiny) 2x denně, na oběd (v obědové pauze v práci, tenkrát jsem byla ještě zaměstnaná) a odpoledne a zkoušeli jsme ji (podobně jako zakladatelka) fakt krmit. Ale nešlo to. Nevšimla jsem si, že by se ji personál nějak "pokoušel rozjíst", dostala jsem tenkrát jedinou informaci, že prostě ten polykací reflex u ní vymizel.

Děda - v terminálce rakoviny, když už neměl chuť k jídlu, tak tomu jsem ty nutridrinky kupovala, ale s tím se dalo domluvit a polykal uměl, takže "na sílu" a s "trochou přemlouvání" byl ochotný to vypít...

Dneska mám u obou zpětně pocit, jestli jsme to nedělali víc kvůli nám, než kvůli nim, jestli to "trápení" za to stálo.

(např.

S blížící se smrtí už pak umírající nechce jíst vůbec nic. Pro pečující bývá velmi náročné tento fakt přijmout, často mívají pocit, že nemocný umírá, protože nejí a nepije. Mnohé tíží myšlenky: „Nenechám přece tatínka umřít hlady! Vždycky tak rád jedl, co jsem uvařila, a teď jej nepotěší ani jeho nejoblíbenější jídlo!” Konfrontuje nás to těžce s vlastní bezmocností a s přicházející smrtí: „Vždyť zemře, když nebude nic jíst!” nebo: „Takhle bez jídla to půjde ještě rychleji, musí přece bojovat! Je tak unavený určitě proto, že nejí!”

Skutečnost nicméně bývá taková, že nemocný nejí a nepije právě proto, že umírá. Tělesnou energii, kterou dostáváme prostřednictvím jídla, už jeho tělo nemusí umět zpracovat a využít, naopak pro něj může být proces zpracovávání jídla náročný a zatěžující.)

Ty máš samozřejmě mnohonásobné zkušenosti, fakt to u někoho má smysl? A jak se to pozná - jestli je to "nejezení před smrtí", které je přirozené, nebo jen dočasný stav a když se překoná, tak ten člověk může třeba ještě rok (nebo dýl) žít.