Promiň, ale fakt neexistuje. Neříkám, že se to nezlepšuje, je jasné, že ano, ale pořád to je ještě daleko.

Vidíš to hlavně v neprostupnosti do oblastí, kde pořád dominují muži.

A ano, částečně je to dané biologicky - tj. dětmi, rodinou atd.

Neříkám, že máme (my ženy) nějakým zákonem zakázáno něco dělat, ale prostě spousta oblastí je nastavena tak, že žena se do něj dobrovolně nepustí, protože by to prostě nedávala.

Ať už jsou to dlouhé služební cesty, nestandardní pracovní doba, deadliny takové povahy, že nemoc dítěte či jiná podobná věc může být fatální...

Spousta žen jednak nemá nikoho, kdo by zaskočil, a jednak často prostě ani nechceš, aby za tebe zaskakoval někdo jiný. Já osobně, doteď, když dítě onemocní, prostě pouštím práci, odjíždím a těch prvních pár dnů "stonám" s dítetem já. Pak, když už se doléčuje, klidně se vrátím do práce... U menších dětí ani nemluvě, ten biologický pud zůstat s dítětem je prostě silný... Můžeme se bavit o tom, že je to jen "pár let", ale i tak tě to nutí "uzpůsobit si práci" nebo najít si takovou práci, kde to prostě půjde.

Přitom ten "chlapský" režim práce mnohokrát nutný není, jen prostě chlapům vyhovuje, tak je tak v chlapských pozicích nastavený a ženy se do něj prostě ani nechtějí cpát.

Osobně se budu cítit "rovnocenná" tak za 5 let, až bude dítě dospělé, bude mít řidičák... Do té doby bez jakékoli diskuse, být chlap, nebo mladá bezdětná žena, měla bych i ve svém "byznyse" lepší pozici. Jenže za 5 let mi už bude 50 a nejsem si jistá, že budu chtít do toho "chlapského" kolečka naskočit. Takže spíš to vypadá, že holt celý život budu pracovat "žensky".