Moniko, tohle naprosto obdivuji.
Vždycky jsem žasla nad lidmi, kteří jsou schopní na budík vstát v jakoukoliv dobu a sednout za volant.
Já bych rozhodně nemohla uprostřed noci pro někoho jet na letiště nebo řídit přes noc na dovolenou apod., jak se dělává.
Já prostě cca mezi jedenáctou večerní a sedmou ranní nefunguji, nikdy jsem to nezlomila a už těžko kdy zlomím.
V případě potřeby vydržím vzhůru a při smyslech déle, do půlnoci nebo i přes půlnoc, ale když jednou usnu, jen tak znovu neprocitnu.
Rané mateřství bylo v tomto směru peklo.
Dálkoví řidiči mají pro mě fascinující, nepochopitelné schopnosti. A po pravdě vždycky trochu trnu nedůvěrou, že to skutečně zvládnou.