Manzel je hlavne insomniak, takze bezne vstava ve ctyri rano a usina kolem pulnoci. Mel obdobi, kdy spal celkem normalne, zvlastni, ze to bylo, kdyz byly deti mrnata a vstavaly brzy. Ted kdyz spi nekdy do sesti, tak to skoro oslavi.

Ja jsem byvala celkem sova, ale rozhodne ne nocni tvor se vsim vsudy, ta pulnoc az jedna hodina ranni byla zlom. Rano bych prirozene spala klidne do jedenacti, hlavne puberta byla na tohle narocna a neshodna s celym zbytkem rodiny. Ted se mi klizi oci kolem desate a prirozene se vzbudim mezi sedmou a osmou. Nevstavam teda, kdyz nemusim, rada to lezeni rano protahuju (i se dlouho v posteli skutecne protahuju, abych nemela pres den krece v nohou), v podstate kazde rano lituju, ze jsem se zase probudila. Ranni energii mam v minusu.