Možná to utrpení samo je kus smyslu. Smysl není je ve štěstí.

Vycházím v tomto hodně z psychoterapeutické školy logoterapie od Viktora E. Frankla, který ji paralelně s Freudem a Adlerem rozvíjel na jiné bázi: Že člověk potřebuje smysl, kterým on sám svůj život naplňuje.

Viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Logoterapie

Smysl je trojí:

1. ve vykonání činu (myšleno hlavně v sebepřesahujícím činu; v takovém, jež je konán s ohledem na ostatní);
2. prožitím hodnoty (opravdový zážitek, který člověka obohacuje či povznáší), tou nejhodnotnější je láska;
3. v utrpení (promění-li ho člověk ve své morální vítězství).

V každé této události lze totiž nalézat a uskutečňovat určité hodnoty, které přinášejí uspokojení a smysl. Frankl je označuje jako:

1. tvůrčí (hodnota tvořit);
2. zážitkové (hodnota něco prožít);
3. postojové (když není možné „užívat si života“ ani přinášet tvůrčí invenci, lze ještě přistupovat k situaci správným postojem).

Pro mne je to "správné" popsáno v biblické knize Job na proncipu "Prostě Bůh dal, Bůh vzal, jeho jméno budiž pochváleno."

Jób 2.7 Satan pak odešel z Hospodinovy přítomnosti a ranil Jóba zlými vředy od paty až k hlavě. 8 A on si vzal střep, aby se jím drápal, a když seděl v popelu, 9jeho žena mu řekla: Ty se stále držíš své bezúhonnosti? Zlořeč Bohu a zemři! 10 Odpověděl jí však: Mluvíš, jako by promlouvala jedna z bláznivých žen. Což budeme přijímat od Boha dobré, a zlé přijímat nebudeme? V tom všem Jób nezhřešil svými rty.


Prostě Bůh dal, Bůh vzal, jeho jméno budiž pochváleno.