Je fajn, že se tu vyjadřují i lékaři.t.j. fundovaně.

Ale "nechat někoho umřít" je vždycky těžké. Pro laiky, kteří nemají odborné znalosti o zdravotním stavu a nevyhnutelné prognóze, a mají vynést nějaký soud až rozsudek. Pro lidi, kterým je umírající blízký, nechtějí se ho vzdát, chtějí pro něj tzv. to nejlepší, vstupuje do toho láska, blízkost, i případný pocit viny a zodpovědnosti. Vstupují do toho i ostatní lidi - příbuzní, každý to vidí jinak. Teoreticky by si o vlastním konci měl rozhodnout ten umírající , ale někdy není schopen, někdy není k rozhodování ani připuštěn.

Ano o smrti a umírání by se mělo začít hodně mluvit. Týká se to totiž 100% každého, ať zprostředkovaně nebo jednou na vlastní kůži. Osobně bych si moc ráda svůj konec ošéfovala co nejvíc.

A kdo má doma nějaké zvířátko, jistě zažil to, kdy sám musel rozhodovat, kdy už rozhodnout a nechat ho odejít. Je to těžké a u lidí ještě těžší.