Dnešní den začal zmateněji, než jsem plánovala. Chystala jsem se vyrazit na autobus směr vlakové nádraží, zrovna jsem zkontrolovala jízdenku na vlak a zaklapla mobil, že půjdu, když vtom mě prosím počural kocour. V nastalém šoku (nikdy dřív nic takového neprovedl) jsem se rychle převlékla a vyrazila, ale bus mi ujel. Tak jsem volala domů sestře, jestli by mě na ten vlak nehodila (mířila jsem na bohoslužby asi hodinu cesty vlakem a nejet nepřicházelo v úvahu, protože jsem tam jela sloužit). No a sestra mi nabídla odvoz autem až do cíle. Následně jsme kupovaly narychlo čerstvě propadlou dálniční známku, pak se jí zasekla navigace... Ale i tak jsme přijely včas, užily si výhled na hory, po bohoslužbách kafe, a pak jsme ještě s kamarádkou zašly na skvělý oběd.

Ale i když ten kocouří mizera vlastně popostrčil náš den dobrým směrem, pořád si lámu hlavu, co ho to ráno posedlo.