no u nás byl pokyn "čti" ale teda někdy jsem se snažila i slabikovat, jenže to v mém podání prý bylo spíš skandování... a soudružka učitelka to vnímala dokonce jako posměšné skandování, jak si postěžovala mé mámě... no neměla mě prostě ráda, no... a já byla malá a blbá a věřila, že já ji ráda mít musím, protože moje starší sestra ji měla taky ráda, když ji učila - holt sestra byla nedostižný vzor ... že ji ráda nemám, mi došlo, až když učila i mladší sestru a chodila si mi na sestru stěžovat o přestávkách na dvoře - to jsem ji pak vyloženě nenáviděla (učitelku) a žalovala na ni i doma no máme na ni doma hodně vzpomínek