Ropucho původní záměr byl ,přečíst si názory druhých, nezaujatý pohled na věc díky jiným osobním zkušenostem a rady jak postupovat , pak si to srovnat v hlavě, získat třeba jiný pohled na věc. No teď už vím že to byla chyba. Nečekala jsem , že mě bude někdo litovat, nebo že musí se mnou bezvýhradně souhlasit, jen jsem chtěla vědět názory druhých, ale už vůbec jsem nečekala, že z toho bude několikadenní obhajování co jsem kdy já a syn udělali a co neudělali, vytahování starých problémů, které už jsou za vodou, nijak s tím nesouvisí, vyčítání že jsme ze starší školy odešli o něco později než jsme odešli -jako by to snad šlo změnit zpětně.
Já nevím napsat tu někdo, že se mu dítě sesypalo a napsat to o tři roky později znovu, tak mu taky nedáte kartáč že už tenkrát jste říkali co s ním máte jako rodič udělat, tak ať se nedivíte a že za to určitě nemůže okolí a okolnosti ale jen ten rodič a to dítě.
Tak jen pro ukončení, vždy posuzujete jen to co víte, není možné popsat úplně vše co se kdy stalo a co jednání ovlivnilo, není přenositelný tón řeči při jednání- takže i neškodná věta může být myšlena ironicky, ale psaná vyzní normálně, i proto moje jednání může být pro jiné nepochopitelné. Když se 20x setkáš s odmítnutím ,tak po 21 už do toho půjdeš s despektem, poprvé nebo po kladných zkušenostech jdeš do toho s nadějí a přesvědčením, že to půjde dobře.