Rose, radu nemám, jen soucit. Měla jsem známou, jejíž syn taky propadl huleni. Sice neměl psychózu, ale nebyl schopen se ani vyučit, ani chodit soustavně do práce a myslím, že měl i deprese. Přišel o být, který mu nechala ta známá, poflakoval se s podobnými kamarády. Pak se známé podařilo ho přesvědčit, aby šel do léčebny pro drogově závislé, odtamtud odešel, nezvládal to, znovu do toho spadl. Pak se nějak sebral, šel na to léčení znovu, absolvoval ho, pak si našel práci v továrně jako dělník a nakonec i kariérne nějak postoupil, našel si přítelkyni, bydlení, mají spolu dvě děti. Nevím, jak teď, ale po té léčbě se k drogám nevrátil. Trvalo to u něj cca od 14 do 25 let. Z čehož plyne poučení, že musí sám chtít, získat náhled a přestat hulit, jinak to nemá smysl. Držím pěsti, ať se synovi také brzy rozbřeskne a tobě, ať to vydržíte.