Přidat odpověď
"Trochu tedy obdivuji maminčinu hroší kůži, že dokázala denně opouštět ve dveřích instituce řvoucí batole a nenahlodalo to její víru, že je to prospěšné, ale těžko soudit."
Neřvala jsem. Byla jsem dítě klidné, poslušné, s naprostou důvěrou v rodiče - když mě tam dali, tak tam patřím, vše je v pořádku.
"Rebel" se ve mně probouzel veelmi zvolna, ani v pubertě to ještě nebylo nic prudkého, v podstatě až pak - lehce na gymplu, víc na VŠ, v 18. Batole jsem byla "kam ji posadili, tam ji našli".
Předchozí