Nevím, kolik je mladší dceři, jak píšeš, ale pokud chodí ze školy sama, tak asi by stejně něco měla mít, ne?

Jestli mobil nebo hodinky, to mi přijde na stejno, obojí může "únosce" stejně snadno sundat (sebrat) a zahodit (vypnout, rozbít). To už spíš, když by ses takto bála, se dělají takové malé lokátory, které jsou třeba i na klíče, do peněženky a tak... Mohla by to mít v aktovce nebo v kapse bundy...

Proč to musíš řešit s manželem? Normálně bych to šla koupit a požádala tu obsluhu, aby mi to zprovoznili... Nevidím v tom problém.

Mládě mělo taky hodinky, než dostal mobil, pak už to nemělo smysl. Nikdy se neztratil, takže v pohodě, ale používal je třeba i na školní výlety, poslal mi z nich třeba zprávu, že už sedí ve vlaku a že přijedou v x.y na nádraží a tak. S mužem jsem nikdy neprobírala, jestli je to potřeba nebo ne, prostě jsem je koupila, podle návodu spárovala se svým telefonem i s mužovým telefonem (číslo 1 byla maminka, číslo 2 táta) a bylo. Můj muž by to asi taky ke štěstí nepotřeboval, mě to přišlo jako rozumné - stát se může kdykoli cokoli - může ztratit peníze, zapomenout klíče...

Já teda naopak opakovaně varovala dítě i před "nepodezřelými" lidmi - oni fakt "zlí lidi" na pohled většinou jako zlí nevypadají... to je právě to úskalí... Pokud žiješ v nějakém větším městě a dítě chodí samo do školy/ze školy, stejně ji musíš vzdělat o tom, jak se chovat... Jenom bych k tomu přidala obecné varování, že nebezpeční mohou být i lidé ve vlastním domě, lidé známí od vidění atd. (Ono obecně nejvíc dětem ubližují lidé z blízkého okolí, úplně cizí násilníci či únosci jsou relativně vzácní).

Jinak - žijeme v bezpečné zemi a pokud nežiješ v nějaké šílené lokalitě, tak asi není důvod dítě děsit. Standardně bezpečnostně upozornit - nechodit s nikým cizím nikam, s cizími nemluvit, nic si od nich nebrat, nechodit se k cizím dívat na koťátka,štěňátka, ..., nejezdit s cizími, kteří tvrdí, že "mamince se něco stalo a já tě za nimi odvezu", nebo že "maminka mě posílá, abych tě vyzvedl a odvezl domů". Nepomáhat lidem, kteří tě o pomoc poprosí, protože dospělý člověk má primárně o pomoc žádat jiného dospělého člověka a ne malé dítě. A hlavně - jakmile kdokoli řekne - bude to naše tajemství, okamžitě klusat říct to mamince...

A prostě pořád si být vědom toho, že mnohem větší je riziko, že tvému dítěti ublíží někdo z jeho rodiny/blízkých osob, nebo že se stane účastníkem dopravní nehody nebo že onemocní nějakou vážnou nemocí či se mu stane úraz, nebo že ho internetu narazí na nějakýho úchyla, než že by mu fyzicky ublížil "cizí divný člověk". To jsou věci fakt jen velmi velmi okrajové.