Monam, dočítám až teď - píšeš "Ale proč by nadšené a nadějné jazykově nadaná dítě mělo jít na učňák jen proto, že zbytečně dělá chyby v matematice, protože panikaří, to nevím. Možná by se po studiích nevěnovalo stresujícímu se simultánnímu tlumočnictví, ale mohlo být skvělý překladatel." - připadá mi, že jsi opravdu zbytečně ve stresu z toho, že šikovné dítě skončí na učňáku, myslím, že se vždycky najde nějaká škola, ze které se nakonec ke své vysněné profesi propracuje. A jestli to opravdu nejde v Praze, tak vážně nevím, proč ti připadá tak nepřijatelné jít studovat mimo Prahu - nebyla by to lepší varianta, než se bát, že si dítě zkazí neúspěchem u přijímaček celý život? Moje děti vystudovaly gympl na malém, ani ne okresním městě, a dcera se z toho gymplu v pohodě dostala na medicínu a úspěšně ji vystudovala. Děti z malých měst a vesnic prostě musí za vzděláním dojíždět, nebo být na intru, takže i když chápu, že jezdit "obráceně", z města na venkov, není příjemné, nevím, proč to nepřijmout jako nouzovou možnost.