Ve Švýcarsku, myslím, také dávají automaticky dvojčata do různých tříd.

Mně nevyhovuje jakákoliv direktiva, takže tohle by se mi nelíbilo, i když jsme měli v plánu holky do první třídy rozdělit.

Já nepraktikovala ani společné krmení, jedna jedla po hodině a půl, byla malá, slabší, dokázala vypít méně v jedné dávce. Druhá jedla po čtyřech hodinách, protože v jedné dávce vypila mnohem více. A takhle to bylo skoro se vším. Pak jsme zjistili, že ta jedna jen kopíruje ostatní, dokonce i zkříženou lateralitu má kvůli tomu, že ač má dominantní levou ruku, tak prostě dělala vše jako ségry a tu pravou si vycvičila na podobnou úroveň. Před nástupem do školy se v SPC zjistilo, že by měla psát spíš levou, ale ona už se odmítala přeučit.

Jedním z mých motivů, proč je rozdělit, byla nejistota dobré učitelky. Říkala jsem si, že takhle vyzkoušíme obě a kdyžtak holky přesuneme k sobě k té učitelce, která bude lepší. Nakonec tedy od 1. do 4. třídy měly obě učitelky skvělé, každá byla trochu jiná, ale holkám to tak sedlo, protože také byla každá jiná. A protože učitelky spolupracovaly, tak se holky potkávaly při různých akcích. V 5. třídě bohužel měly pech, že sice měly různé třídní, ale obě byly strašné a navíc obě měly obě třídy jedna na ČJ, druhé na M, a mělo to v tomto složení pokračovat i na druhý stupeň, takže pak nastal "útěk za každou cenu" a tedy rozdělení do různých měst.

Holky k sobě mají blízko, ale toho, že každá chodila do jiné třídy, nikdy nelitovaly.

A pak jsem učila jedny holky - dvojčata, kde je rodiče nechali společně, jenže holkám to úplně zničilo vztah, vzájemně na sebe žárlily, komplikovalo to i vztahy ve třídě, protože se rivalita přenášela i na jejich kamarády. Na druhý stupeň je pak rozdělili a prý se všem hrozně ulevilo (vím z povídání těch holek i spolužáků).

Jinak široko daleko neznám nikoho, kdo by dvojčata rozdělil, i když v některých případech to fakt nedělalo dobrotu, že byly děti spolu.