Tak já jsem ta baba matka, co tohle někdy dělá. Když u dcery hlídám prťouska a uvařím nebo vytřu, tak je dcera ráda (i zeť). A proč to dělám? Asi je to nějaký jazyk lásky, či jak se tomu říká. Prostě něčím hmatatelným a dávám najevo, že mi na ní záleží a mám ji ráda. Skříňky teda nepřerovnávám a nikdy bych k nim nechodila bez jejich vědomí za jejich nepřítomnosti. U syna a jeho slečny to je ještě jiné, tam jsem ještě mnohem víc opatrnější.