Já si nepamatuji, co jsem si vytáhla z matriky a z ruštiny. Z češtiny jsem měla rozdíly mezi češtinou s slovenštinou a romantismus, z dějepisu jsem si vytáhla intervenční válku v Sovětském svazu. Maturovala jsem na své 19. narozeniny a dostala jsem samé jedničky. Odpoledne jsem doma strašně brečela, protože moje nejlepší období života bylo definitivně fuč.
Co psala dcera na přijímačky na SŠ, to nevím vůbec, ale byla nejlepší, syn se dostal na SŠ bez přijímaček. Na VŠ se dcera dostala taky bez přijímaček, protože měla na maturitu samé jedničky, syn dělal na VŠ test studijních předpokladů a umístil se na devátém místě z asi 2000 uchazečů a pak si mohl vybrat, na kterou fakultu chce. Jeho známky na maturitu jsem zapomněla a nikdy jsem se nezajímala o obsah přijímaček, na SŠ ani na VŠ. Tak nějak jsem to všecko nechávala na dětech. Ani naši se nikdy o nic podobného nestarali a v podstatě si ani nepamatuju, že by mi s učením kdykoliv pomáhali. Kromě babičky v první třídě, protože to jsem byla tak často nemocná, že nebýt babiččina doučování, musela bych první třídu opakovat.