Mně se líbilo, že J.Bohdalová dostala ve svém věku takovou zajímavou roli a zhostila se jí s hereckou ctí. (Na rozdíl od pořadu Hobby naší doby - tam je vidět, že už je to takové trochu děťátko, jaké má roztomilé otázky a roztomile neustále skáče lidem do řeči).

Pak se mi líbilo téma. Že si někdo postaví svou osobní slávu a své osobní poslání na osudu někoho jiného. Líbí se mi, že nic není černobílé - však tam říkala, že není důležitá její pravdivá role, ale to, že se o gulagu a osudu žen v něm mluví, ať je to postavené na její fabulaci. Taková gulakovská Prášilka to byla. A možná se v ní trochu hnulo svědomí z toho, čeho byla součástí.
No vztahy v rodinách jsou ošemetné, složité a spletité, jak všechny víme, tak proč v inscenaci všechno osvětlovat a dotahovat. Však to ani nejde.

Asi nejvíc se mi nelíbilo, jak byla paní Bohdalová neustále nalíčená a to i když se ukládala ke spánku nebo byla v noční košili. Odlíčit na nic se teda mohla.

Ale to se mi třeba nelíbilo v těch japonských Dokonalých dnech, jak si ten osamělý uklízeč toalet čistil zuby jenom ráno.

A podobný (trochu jinak) Svaté je třeba film Zóna zájmu. Tam si Hessojc taky žili v takové malé velké lži v tý svý zahradě.

To sem toho zase napsala.