Stará huso,
já jsem tzv. šikovná a je mi to úplně k ničemu. Umím kreslit, malovat, šít, háčkovat, hrát na nástroj, zpívat tak nějak neškoleně, snadno se učím nové sporty (ale nesnáším vlastnění moc sportovního vybavení), bavilo by mě tančit, ráda čtu, kytky mě milují, byla bych dobrá partie v šlechtické rodině podle Jane Austin
A je mi to úplně k ničemu a nemám na to čas. Devatero řemesel, desátá chudoba. Nikdo to neocení. Jakákoliv moje takováhle činnost je zaplacena tím, že mi jinde práce stojí a nikdo ji neudělá. Když peču protiferolky, manžel mi za zády funí, že není uklizeno. Když se rejpu v hlíně, brousí okolo, co že bude k obědu. ne že by manžel nic nedělal, ale pečení, zahradu, hudbu považuje za zbytečné, on je minimalista, stačí mu vzduch a kus žvance. Sportuju leda při dobíhání vlaku nebo v polední pauze. Kreslení, malování, nástroj - řadu let nic, nemám kdy. Ale třeba až děti povyrostou, budu ta podivná stará paní ke které nikdo nechce chodit a budu jen malovat, číst a chodit za kulturou.