Huso, za mého dětství, tj. sedmdesátá/ osmdesátá léta, už se přespávání praktikovalo, ale asi nebylo tak rozšířené jako v současnosti. Nejspíš to souviselo i se způsobem bydlení, do panelákových bytů se stěží vešly domácí děti, natož nějaké další.
Já jsem cca do puberty přespávala mimo domov ráda, bylo to dobrodružství, stejně tak mít návštěvu doma. Ale pak už jsem začala být citlivá na své soukromí a s věkem se to prohlubuje. Dneska už netoužím sdílet nejen místnost na spaní, ale ani další prostory.