Je otazka, co je lepsi kafe. Uz jsem se poucila, takze jakmile zacne jista sorta lidi hovorit o jimne kyselince a o vychutnavani si ruznych odrud kavy, tak jdu radsi od toho.
Mela jsem stesti na dobre kafe u zdroje - nejlepsi byla kava na kavove fince, z mistnich zdroju, kterou nam pripravili, protoze nastalo nejake zpozdeni. Bez jakychkoli trachtaci, proste omlouvame se, tady mate zatim kavu, kolega za chvili dorazi. A bylo to tam! Zrejme uplne cerstva sklizen, ani nevim, v cem to uvarili.

Vyborne kafe meli samozrejme v dotycne zemi vsude, jen tohle bylo jaksi jeste mnohem lepsi. Obvykle to nebylo carymary z dokonaleho stroje, ale proste z neceho, co v nekterych pripadech dokonce nalili do takove te veletermosky s kohoutkem a clovek si dle libosti tankoval. Nic takoveho jsem uz nikdy nepila, nejbliz jsem se k tomu priblizila, kdyz jsem na Expu vymamila kilo kafe z jiste konkretni oblasti (nikdy jsem ho nevidela v Evrope prodavat) a varila ho v moka konvicce (coz oni urcite nedelali).

No a pak horske hard core cafe ze zahradky. V jine zemi pak v horach mel kazdy na zahradce par keriku kavovniku, asi jako mame u nas rybiz. Sklizelo se obvykle po troskach, jak clovek potreboval. Podle stupne mechanizace domacnosti se pak susilo/varilo/prazilo/mlelo/varilo. Anebo taky nemlelo.
Proste se natrhaly bobule, trochu posusily, odrbalo se to rucne, zrno se dosusilo. Pak se to na hlinene panvi nad ohnem oprazilo za obcasneho michani. No a pak se to nahazelo do hrnce s vodou (vcelku), povarilo - a bylo pripravene kafe na dalsi tezky den. Obvykle se to rovnou v hrnci osladilo, jakypak copak. Clovek si nabral do hrnicku - ani byste neverili, jak to bylo dobre (jo a deti to pily odmalicka).