Celé dětství doma (a maminka to dělá dodnes) se zamykalo a nechával klíč v zámku. To jsem si přenesla i do své domácnosti. Až tedy do okamžiku, kdy jsme odjížděli na křtiny, trochu zmatku při odchodu, já poslední ve dveřích, klíče v ruce a zabouchla jsem. Jenže v zámku zevnitř zůstaly druhé klíče. Při návratu nebyl čas volat zámečníka, neboť současně s námi bylo cca 20 čekajících lidí. Tak manžel v obleku mohutně povzbuzován hosty přelézal od sousedů po střeše.Já už se viděla ve 30 letech vdovou.Od té doby nezamykám. Ale pořídili jsme bezpečnostní dveře a tam je petlice, tak alespoň takto.